Legenda o Slunečním rytíři K1K1 – Usmívej se za všech okolností

Legenda o Slunečním rytíři Kniha 1: Úvod do rytířské teorie

Originální čínská novela od: 御 我 (Yu Wo)


První pravidlo Slunečních rytířů: Usmívej se za všech okolností – přeloženo North

Jsem rytíř. Abych byl přesnější. Jsem Sluneční rytíř z Chrámu Boha Světla.

Chrám Božího Světla uctívá a slouží Bohu Světla, a to je jedno ze tří nejrozšířenějších náboženství na kontinentu. Ačkoli je třetí v pořadí, co velikosti se týče, pokud jde o historii, pak neexistuje žádná náboženská organizace, která by se mohla srovnávat s Chrámem Božího Světla.

Jak každý ví, Chrám Božího Světla sestává ze Svatého chrámu a Svatyně světla, které jsou pospolu organizovány vedením duchovních a armádních složek.Přirozeně. Jsem rytíř ze Svatého Chrámu, jehož součástí je dvanáct velitelů svatých rytířů, jejichž pozice jsou předávány napříč generacemi. Již od dávných dob měl každý kapitán svatých rytířů k dispozici svoji vlastní jednotku rytířů. Například já jsem Sluneční rytíř a tak bych měl velet jednotce rytířů slunce.

Avšak, šance na vypuknutí války jsou extrémně malé v této pokojné době. Bez válek se nemůžou rytířské jednotky mobilizovat; jestliže se jednotka rytířů nemůže mobilizovat, nemůžou loupit, drancovat a plenit pod pláštěm války…! V každém případě, momentálně je Svatý Chrám neschopný udržovat dvanáct plných jednotek rytířů. Namísto toho se rozhodli spojit dohromady všechny rytíře a vytvořit Jednotku Svatého Chrámu, jež se může nadále dělit do dvanácti čet. Pokud jde o to, která četa mi odevzdává hlášení, tak je to jasně četa rytířů slunce.

Možná že se původní jednotka slunečních rytířů zmenšila na četu, ale mezi všemi kapitány svatých rytířů, se mě tato změna dotkla ze všech nejméně. To proto, že když jsem velitel dvanácti Svatých rytířů, jsem logicky i velitelem celé jednotky Svatého Chrámu. Tak dlouho, dokud jsem velitelem celé jednotky, koho zajímá, jestli je to jednotka Slunečního rytíře nebo jednotka Svatého Chrámu, že?

A kdože jsou velitelé oněch dvanácti čet?

Nejlepší bude, když vám je představím pomalu. Kdybych vám tu teď odříkal seznam jmen, deset z deseti lidí by si nebyli schopni zapamatovat, kdo těch dvanáct kapitánů vlastně je.

Začněme tím, že se blíž podíváme na toho, jenž zrovna kráčí vedle mě. Přesně tak; mluvím o tom chlápkovi s dlouhými, modrými vlasy, který je velice zaměstnán koketním mrkáním na blízké dámy. To je on, Bouřlivý rytíř.

Každý Svatý rytíř má vlastní očekávanou povahu – přesně tak, slyšeli jste správně, ‘očekávanou‘ povahu.

Například Sluneční rytíř má být laskavým mluvčím Boha Světla.

Správně, já jsem laskavý mluvčí Boha Světla.

Jako takový, bez ohledu na okolnosti, se musím usmívat stejně zářivě, jako slunce. I když je ta osoba, se kterou se mám každým okamžikem sejít označována za nejvíce nepříjemného monarchu ze všech pěti království na celém kontinentu, to tlusté královské prase které vládne království Zapomenutého zvuku, i přes to se musím usmívat stejně, jako kdybych se měl sejít s nějakou velmi pěknou dívčinou.

Přinutit se, abych se choval k tomu tlustému praseti jako k pěkné holce – oh pane! Určitě chápete, jak je toto obtížné?

„Laskavý Bůh Světla vám odpustí vaše hříchy.“

Tuto větu musím opakovat snad tisíckrát denně a neustále se u toho usmívat. Tohle je život Slunečního rytíře, navždy se usmívat a odpouštět ostatním.

A to proto, že všichni na kontinentu vědí, že Sluneční rytíř je laskavý mluvčí Boha Světla, a který by nikdy nezanevřel nad žádnou osobou.

Tudíž, i když velice toužím zabít to kardinální prase jediným bodnutím mého meče, toho prevíta, který si odmítá pospíšit a chcípnout, aby na trůn mohl nastoupit jeho o mnoho příjemnější syn, tak nemohu. Mohu se pouze usmívat, přecházet to, a snažit se to tlusté prase přesvědčit, aby přestal se zvyšováním daní.

Ale to už odbíháme od tématu.

Zpátky k tomu, co jsem říkal, stejně jako je Sluneční rytíř laskavým mluvčím Boha Světla, je Bouřlivý rytíř zástupcem ‘svobody‘. Jako takový je ‘bezstarostný‘, a ‘nevázaně milující‘.

Jestliže je porada, kterou může vynechat, vynechá ji!

Jestliže se jedná o ženu, která vypadá lépe než drak, věnuje jí laškovné mrknutí.

Jestliže to je něco, co má sebemenší spojitost se ‘svobodou‘, určitě se k tomu nějak přidá. Například, pokud někde zrovna probíhá nějaká revoluce, musí se tam alespoň podívat a mít burcující projev. On by ani nebyl schopný odejít v termínu po dokončení projevu, protože by byl nucen stát se vůdcem jedné z povstaleckých skupin, nebo něčeho podobného.

Avšak, co je ještě záhadnější je to, že i kdyby vynechal veškeré porady svolané Svatým Chrámem, stále by přesně věděl, co bylo během setkání probíráno, a byl by schopen vykonat veškerou práci, která mu byla přidělena. (Někdy dostane obzvláště velké množství práce. Jinak to nejde; kdo ho žádal, aby se neúčastnil schůzí? Samozřejmě že využijeme jeho nepřítomnosti, abychom na něj hodili veškerou práci!) On by dokonce i věděl, že následující poradu vynechat nemůže, takže by se na ní ukázal, když je čas pracovat.

To znamená, že i když jste nazýván bezstarostným Bouřlivým rytířem, a navenek vám je povoleno vynechávání porad, stále musíte plnit práci, která vám byla přidělena.

A pro tu část, podle níž je ‘nezávazným milovníkem‘ … Během naší cesty sem, nezajímajíce se, jestli to byly princezny, lady, služky nebo ženy v domácnosti ozbrojené záchodovými zvony, všem by jim měl posílat koketní mrknutí s hravým úsměvem na rtech.

Nicméně, já mám podezření, že tento chlapík je přesto stále nevinný panic. Koneckonců, i přes jeho reputaci jakožto ‘nezávazného milovníka‘, během těch let, po které už ho znám, jsem ještě nikdy neviděl žádnou těhotnou ženu, aby po něm žádala převzetí zodpovědnosti.

Ten jeho rozpustilý úsměv je nejspíš podvod, stejně jako ta hlava modrých vlasů.

Přesně tak; jeho vlasy jsou obarvené! Proč? Protože celý kontinent ví, že Bouřlivý Rytíř má modré vlasy!

Netuším, jestli první Bouřlivý rytíř měl skutečně modré vlasy, nebo si je barvil, aby prostě vypadal stylově. Každopádně, způsobil hromadu potíží následujícím Bouřlivým rytířům. Protože, je skutečně možné najít tolik dětí s modrými vlasy?

Samozřejmě že ne!

Proto si všichni další Bouřliví rytíři musejí barvit vlasy do konce jejich životů. Příčina smrti osmi z deseti z nich je selhání ledvin z důvodu přílišného bavení vlasů… Ach! Budu za tebe držet minutu ticha, Bouřlivý.

„Říkal jsi právě něco, Slunce?“ Bouře vedle mě pozvedl obočí. Výraz na jeho tváři jakoby mi říkal, abych jej nevyrušoval, když je zrovna zaměstnaný koketním mrkáním na ženy.

„V podstatě jsem neříkal nic, bratře Bouře. Možná že to, co jsi slyšel, byl jemný šepot laskavého Boha Světla.“ Odpověděl jsem s klidným úsměvem.

Přes tvář Bouře přeběhl bolestný pohled. Hádám, že skutečně nemůže vystát to, jakým způsobem mluvím, protože já sám to taktéž skutečně nenávidím. Nicméně, já nemám jinou možnost než mluvit tímto způsobem, stejně tak Bouře nemá jinou možnost, než laškovně mrkat na každou ženu, i když není lepší jak odporný drak.

Pokud jde o mě, nemám jinou možnost, než každou větu nějakým způsobem propojit s Bohem Světla, i kdybychom mluvili třeba o ucpané záchodové míse – v takovém případě musí být bez pochyby ucpaná proto, že si to tak přeje Bůh Světla.

V důsledku tohoto nerad mluvím. Koneckonců, nikdo neřekl, že by se Sluneční rytíř měl vyžívat v mluvení.

(Chvála Bohu Světla; že po sobě první Sluneční rytíř nezanechal pověst mluvky.)

Zpátky k vlasům, stejně jako Bouřlivý rytíř musí mít hlavu plnou modrých vlasů, já, Sluneční rytíř, musím mít zlaté vlasy a modré oči.

Bylo to právě kvůli mojí hlavě plné zářivých zlatavých vlasů, že se mi během výběrové soutěže na pozice dvanácti Svatých rytířů podařilo porazit jiného chlapce, jehož vlasy byly spíše hnědé, zato jeho dovednosti s mečem byly třikrát lepší jak ty moje.

V té době měl můj učitel – předchozí Sluneční rytíř – v očích téměř zdrcený výraz, když prohlašoval, že to já jsem prošel výběrem.

Jeho pohled zůstal po celou dobu na onom hnědovlasém chlapci.

Naštěstí, přestože moje dovednosti s mečem nebyly ani zdaleka tak dobré jako toho dětského génia, stále jsem měl výjimečný talent v jiných oblastech, což mého učitele alespoň trochu potěšilo.

Avšak, jednou za čas, jsem mohl slyšet mého učitele mluvit se soukromým vyšetřovatelem, říkajíce, „Už jste našel toho hnědovlasého? Už jsem pro něj koupil i barvu na vlasy od kouzelníka…“

Po deseti minutách chůze podél šíleně dlouhé chodby, která byla naprosto plýtváním peněz daňových poplatníků, jsme konečně dorazili k audienční síni. Jak jsem se již zmínil, záměr se kterým jsme se přišli, je přesvědčit krále, aby snížil daně… I když mám pocit, že by to byl úspěch sám o sobě, kdyby se nám jej podařilo přesvědčit, aby už aspoň daně dál nezvyšoval.

„Zdravím tě, jsem Sluneční rytíř z Chrámu Boha Světla. Dle laskavosti Boha Světla jsem přišel požádat o audienci u Jeho Veličenstva krále, abych mohl předávat dále lásku Boha Světla,“ řekl jsem rozhodně strážci, usmívajíc se.

Strážce měl ve tváři dychtivý výraz a chvíli se na mě díval s úctou, poté se obrátil, aby mohl předat zprávu o našem příchodu. V okamžiku se dveře do audienční síně začaly pomalu houpavě otevírat.

Vyslal jsem ke strážci bezchybný děkovný úsměv, a zdálo se, že byl natolik dojat, až měl na krajíčku. Vidíce ty malé hvězdičky třpytící se v jeho očích, pomyslel jsem si, Ha! Vypadá to, že počet jmen na seznamu mých fanoušků právě stoupl o jednoho.

Strážcův výraz byl plný překvapení nad neočekávaným kouskem laskavosti, jako by mohl stěží uvěřit tomu, že bych se zachoval takto zdvořile i vůči obyčejné stráži. Popravdě řečeno, byl to jenom on, kdo si to myslel. Ať už jde o audienci u krále nebo žebráka na rohu ulice, vždy tu bude náležitě dokonalý úsměv Slunečního rytíře na mojí tváři, to proto, že jsem rytíř.

Ano, rytíř – Sluneční rytíř s věčně zářícím úsměvem.

Vstoupili jsme do grandiózní přijímací síně a opravdu, ta zatracená bečka sádla stále seděla na trůnu a byla snad ještě vypasenější, než když jsem ho viděl naposled! Byl téměř stejně tak široký, jako tři mohutní bojovníci. Dobrý Bože, říkal jsem si, jak je možné, že ještě neumřel na infarkt nebo nějakou jinou okolnost vyvolanou nadměrnou obezitou?

S perfektním úsměvem jsem si klekl na koleno, odolávajíce nutkání zvracet při pohledu na nadměrně velké množství tukových polštářů. Hladce jsem zvedl královu bezvýraznou ruku a rychle políbil její hřbet, než jsem pozdvihl hlavu. Stále se usmívajíc, řekl jsem, „Vaše Veličenstvo, Sluneční rytíř z Chrámu Božího Světla je tu, aby Vám přinesl laskavost od Boha Světla.“

„Dost, stačí! Ty vždycky říkáš ‘přinesl laskavost‘, ale vždycky to dopadne tak, že mi sem přinesete akorát hromadu problémů!“ Mávlo to královské prase příkře odmítavě rukou.

Kdybys nebyl tím, kdo jako první vytváří problémy, myslíš si, že bych sem jen tak sám od sebe přišel, podívat se, jak jsi zase ztloustl?

S mým nejnevinnějším a nejupřímnějším úsměvem jsem se pustil do vysvětlování, říkajíc, „Vaše Veličenstvo, laskavost Boha Světla se šíří napříč kontinentem, aby pomohla masám pochopit učení spravedlnosti a soucitu; Jeho cílem není přidělávat Vám potíže. Jsem opravdu zarmoucen, že došlo k takovémuto nedorozumění a doufám, že mi dáte příležitost jej napravit.”

„DOST!“ Na králově tváři se během mého projevu projevila únava, formálně mi nařídil, „Pospěš si a vyklop to už; proč jsi sem přišel tentokrát?“

„Jsem nesmírně vděčný za tuto příležitost k nápravě našeho nerozumění a zároveň dojat vlídností a soucítěním Vašeho Veličenstva,“ prohlásil jsem, přicházejíc na dokonalou elegantní mluvu. V duchu jsem se pořádně nadechl, než jsem se pustil do mého projevu, který jsem i já sám považoval za nesnesitelně rozvláčný.

„Již od dávných dob pokrývá laskavost a všeobecná láska Boha Světla pevninu, a každý její obyvatel je Jeho milovaným dítětem. Je snad někde pod širým nebem nějaký rodič, který by si nepřál jenom to nejlepší pro svoje děti? Vzhledem k tomu, že tu žádní takoví rodiče nejsou, pak si také Bůh Světla musí přát, aby občané tohoto světadílu žili ne v nedostatku, ale v bohatství. Avšak, i když je Bůh Světla všemohoucím Bohem, nemůže porušit smlouvu, jež zakazuje bohům přiblížit se ke smrtelníkům. A tak pověřil Chrám Božího Světla, aby podporoval a rozšiřoval Jeho filozofii milosrdné lásky a svěřil jeho milované děti do rukou bohem-jmenovaných vládcům tohoto kontinentu…“

Král si hluboce zívl, nedávajíc najevo zájem o moje pocity.

Ty pitomej páprdo, ty to musíš akorát poslouchat. Máš ty vůbec představu, jaké utrpení to pro mě je, když musím mluvit?!

„…Nicméně, výnosy z neúspěšné sklizně za několik posledních let způsobily, že Jeho milované děti sklouzávají do života bídy a nejistoty. Jsem sice pouhý Sluneční rytíř, který nemůže porozumět myšlenkám Boha Světla, ale i já jsem schopný pochopit toto: jak by mohl Bůh Světla povolit, aby jeho děti musely snášet takové utrpení? Když životy Jeho lidí jsou těžké – dobrotivé nebe! Jakou to bolest musí Bůh Světla pociťovat. Na oplátku Jeho smutek nutí mě, Slunečního rytíře, pociťovat takovou vinu a myslet si, že jsem nedokázal splnit úkol, jež mi byl svěřen, když jsem připustil, aby životy Jeho dětí byli v takovém nebezpečí…“

Král začal usínat. Vedle něj jeho dva klíčoví rádcové zatím přinesli potřebné dokumenty a radili se s korunním princem, který seděl opodál. Dědic trůnu, který ve skutečnosti řídí zem, se začal probírat dokumenty, které mu podali rádcové, a pozměňovat je.

Vedle mě již Bouřlivý rytíř věnoval všem ženám v audienční hale laškovné mrknutí, a chystal se začít druhé kolo.

„…Navzdory životu za takovýchto tragických a bolestných okolností, občané však stále pociťují hluboký respekt pro krále s vlasteneckým srdcem, a jsou ochotni platit své daně v plné výši. Tento jejich počin je velice ušlechtilý a obětavý! Takovýto šlechetný sebe obětující čin by měl být náležitě odměněn, Vaše Výsosti. Proto, i když je zvedání daní nezbytné, měli byste vzít v úvahu ušlechtilé sebeobětování poddaných, a oplatit jim jejich dobrý počin; jedině tak bude dodržen princip soucitu Boha světla.“

Jsem tak dojat! Konečně jsem se dostal k hlavnímu bodu – správně, snižování daní! Pitomé tlusté prase, sklizeň je už i tak malá, a ty ještě přidáš další retardovanou taxu. Snažíš se přimět občany, aby proti tobě povstali?!

„Cože?“ Král byl najednou zcela vzhůru, uhodil do stolu svou zavalitou rukou a zahřměl, „Pokud nezvýšíme daně, kde se vezmou peníze na rozšíření paláce?!“

Neee… Nenuť mě znovu mluvit! Pomyslel jsem, zoufale.

„Vaše Veličenstvo.“ Ležérně podotkl Bouřlivý rytíř, „Dvacet procent ze sklizní je smluvená část ve všech královstvích na tomto kontinentu. Jestliže budete trvat na Vašem zvyšování daní, Chrám Boha světla Vám neposkytne svou pomoc v jakékoliv podobě, v případě nastání problematické situace,“

Jednoduchá, trefná výhrůžka, jak od loupežníka! Výborně řečeno, Bouře! Jsem ti tááák vděčný! Myslel jsem si. Avšak na vrchu jsem ho přísně pokáral, „Bouře, jak můžeš takto mluvit k Jeho Veličenstvu, králi? To je proti principu Boha světla o lehkovážném mluvě.“

Bouře pokrčil rameny. Teoreticky, musí poslouchat příkazy ode mě, vůdce dvanácti Svatých rytířů, a tak už nepromluvil, ale co nemělo být řečeno už řečeno bylo, takže mlčení na tom už nic moc nezmění.

Až na to, že to nebyl nijak velký problém, jelikož jak celý kontinent věděl, nezájem Bouřlivého rytíře o pravidla a formality, je součástí jeho bezstarostné povahy, takže mu to nikdo nebude mít za zlé.

„To, to je výhrůžka!“ prohlásil král, třesoucí se vzteky.

„Oh! Vaše Veličenstvo,“ Spěchal jsem s vysvětlením, „Prosím nechápejte to špatně; Bůh Světla by se nikdy nesnížil k takové metodě, jakou je vyhrožování někomu…“

…Ale Chrám Boha Světla ano.

“Nosíme v sobě tolik pocitů zármutku a soucitu, a prostě nemůžeme snést pohled na lid v takových nesnázích…“

Ty zatracená bečko sádla! Vůbec by mi neprospělo, kdyby se proti tobě lid vzbouřil! Navíc je to velice neprospěšné pro církev, která toho z daní nic moc nedostává, ale stejně musí vyslat jednotky na pomoc s potlačením revolucí! Postav se čelem k faktům a stáhni zpět ten dekret o zvýšení daní, nebo budeme sledovat, jak jsi rozsekán na náplň do knedlíků, a poté pomůžeme korunnímu princi usednout na trůn!

„Korunní princi, heh, naposledy mi Papež říkal, že vás vážně obdivuje. Jsem zvědavý, kdy vám budu moci říkat ‚Vaše Veličenstvo‘?“ Zeptal se drze Bouřlivý rytíř korunního prince.

“Přijímáme Papežovu chválu s největší vděčností.” odpověděl korunní princ velmi zdvořile.

Hahaha! Bouře, jsi báječný! Další jednoduchá, ale efektivní výhrůžka pro to královské prase!

Ke králi jsem si pomyslel, Jestliže neodvoláš ten dekret na zvýšení daní, tak tě prostě přinutíme abdikovat! Koneckonců si nedovolíš nic proti svému schopnému nejstaršímu synovi.

Králova tvář by šedá jako popel, a, po dlouhé chvíli rozvažování, konečně slabě máchl rukou a řekl, „Vzhledem k malé sklizni zpomalíme rozšíření paláce a nebudeme zvyšovat daně.“

Velmi dobře! Teď se můžu vrátit zpátky do Svatého chrámu. Tam není ani zdaleka tolik lidí jako tady, kteří by mě nutili k mluvě! Konečně můžu být zase tichým Slunečním rytířem!

„Avšak, Sluneční rytíři, vzhledem k tomu, jak vzácně navštěvuješ palác, uspořádáme dnes večer hostinu, abys ze sebe mohl oprášit prach cest. Musíš si se mnou dát pár pohárů, nebo mě urazíš!“ Jak mluvil, usmíval se král tak zeširoka, až jeho prasečí očička byla téměř zavřená.

Jak to uslyšel, vrhl po mě Bouře pohled plný obav.

Jak celý kontinent ví, Sluneční rytíř se ani nedotkne kapky alkoholu. Jeden pohár a jeho obličej dostane červenou barvu, druhý pohár a jeho hlava začne třeštit, a se třetím pohárem upadne do bezvědomí.

Slabě jsem se usmál a zatvářil se ustaraně, ale přirozeně, byla to jen přetvářka pro krále. Po dvou výhrůžkách najednou, kdybychom králi nedopřáli ani ten nejmenší pocit úspěchu, nejspíš by do budoucna zařídil nějaké trable pro církev, a to by bylo…špatné.

„Slunce…udělá, co bude moct.“ Odpověděl jsem formálně, a abych dal najevo uznání králova přání, padl jsem na jedno koleno a předstíral výraz beznaděje.

„Hahaha! Služební! Pospěšte a připravte hostinu, přineste to nejlepší a nejsilnější víno co máme!“

Zatímco král nepřístojně přikazoval sloužícím, aby začali s přípravami, korunní princ mi věnoval omluvný pohled. Koneckonců, byl to právě on, kdo kontaktoval naši církev a požádal nás, abychom se do toho vložili, když si uvědomil, že sám králi nezabrání ve zvýšení daní.

I když Bouře stále mrkal na přítomné dámy, teď mi taky čas od času věnoval ustarané pohledy.

Na co se strachovat? Nechte mě tohle urovnat: Jsem nepřekonatelný piják!

Je to tak, já, Sluneční rytíř, který údajně nezvládne vypít víc jak tři poháry vína, jsme ve skutečnosti největším nepřítelem alkoholu v historii!

Vzpomněl jsem si na minulost, kdy mě můj učitel vzal do tajného, záhadného sklípku…

„Dítě, tvojí dnešní lekcí je pití vína.“„Cože? Ale učiteli, nemá Sluneční rytíř nízkou toleranci k pití?“

„Sluneční rytíř vždy promíjí ostatním, ale skutečně jsi někdy někomu vážně odpustil?“

„Ne-e.“

„Sluneční rytíř se neustále usmívá, ale kolikrát ses smál opravdu od srdce?“

„Jen párkrát…“

„Sluneční rytíř je milosrdným mluvčím, ale jsi ty vážně milosrdný?“

„…“

„Dítě, jestliže máš nízkou toleranci k alkoholu, tak jak zařídíš, že po pití budeš stále schopný udržet obraz slunečního rytíře jako někoho, kdo zčervená po prvním poháru, se druhým mu začne třeštit hlava a se třetím upadne do bezvědomí?
Tak vidíš, ta myšlenka že Sluneční rytíř má nízkou toleranci je založená na předpokladu, že Sluneční rytíř nemůže být alkoholem poražen.“

Tohle může znít celkem rozumně, ale když o tom tak přemýšlím, vypadá to, že je to plné rozporů!

„Napij se, dítě. Po dobu příštího měsíce musíš každou noc pít víno, dokud jej nebudeš moci pít jako vodu.“

„…“

V ten rok kdy jsem dovršil dvanácti let, jsem se stal někým, kdo dokáže pít víno stejně tak snadno jako vodu, nepřemožitelný pijan, a to vše pro dojem Slunečního rytíře jakožto někoho, kdo neunese alkohol.

Zpátky v přítomnosti, deset minut do večerní hostiny, s králem nutícím mě k pití, jsem ‚ztratil vědomí‘ po mojí třetí sklenici vína.Výborně! Teď se můžu konečně vrátit do svého pokoje a spát.

Avšak chudák Bouře. Pro zachování svého vzhledu, jakožto Bouřlivého rytíře, je pořád na bále a mrká na všechny ty dámy. Podle toho počtu přítomných šlechtičen…nevrátí se, dokud nebude dobře po půlnoci, kdy budou jeho obličejové svaly celé v křeči, z toho všeho mrkání.

[Legenda o Slunečním rytíři Kniha 1. konec 1. kapitoly]

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *